Kronika

1 2 3 5

Kronika – Strašidelná víkendovka 18. – 20.11.2016

Zdárek lidičkové, ve zdraví jsme se vrátili z naší tradiční páté strašidelné víkendovky. Je doopravdy zvláštní, jak se všechny apokalyptické problémy stanou kolem podzimu, co? Protože je letošní víkendovka taková polokulatá, připomeneme vám všechny předchozí, nebo alespoň jejich témata. Na první strašidelné víkendovce jsme řešili problém s klasickými zombies. V americkém letadle, které shodou náhod přelétalo nad českými lesy, byla celá posádka nakažena agresivním virem Solanum, který běžného člověka přemění na chodící mrtvolu toužící po lidském mase, tedy zombie. Naneštěstí letadlo v blízkém okolí našeho ubytování spadlo a my měli co dělat, abychom celý víkend vůbec přežili a zombie apokalypsu odvrátili. Druhá strašidelná víkendovka byla spjatá s kalendářem dávných Májů, který předpovídal konec světa. No, a kdo jiný než naše osvědčená parta by mohl takový problém vyřešit? Položili jsme si otázku, zda na tento problém budeme vůbec stačit sami a rozhodli jsme se, že k sobě do party přibereme ještě spřátelený oddíl Poutníky. Jako živý štít fungovali skvěle, jenže nebyli (pochopitelně) tak neohrožení, jako jsme byli my, a tak většinou zůstávali v boji pozadu. Na třetí strašidelnou víkendovku jsme se vydali se záměrem odrazit invazi mimozemšťanů. V tomto snažení nás podporoval (nebo t alespoň tvrdil) jiný mimozemský národ. Útok jsme sice odrazili, ale problém byl v tom, že jsme vyhubili jaksi špatný národ, a ten, který byl celou dobu s námi, se najednou obrátil proti nám. Tenhle problém jsme potom museli řešit celý Jarňák poté, ale zvládli jsme to, a všechny naše chyby jsme napravili. Na čtvrté (tedy loňské) strašidelné víkendovce jsme se potýkali s Vikingy, kteří tak nějak zamrzli v čase. Ač se ze začátku tvářili kamarádsky a dokonce nás k sobě pozvali na hostinu, další den ráno jsme se vzbudili a zjistili jsme, že nám ti parchanti unesli naše vědce, kteří je s námi přijeli zkoumat. A jak jste si zvládli domyslet, začalo pronásledování a také jejich poražení. Tentokrát jsme je ale nepovraždili, ale spíše jsme jim domluvili, a tak nejstrašidelnější částí celé akce bylo to, že si Ondra při vyřezávání lžíce rozřízl prst a jelikož krvácení neustávalo, musel vyrazit do nemocnice. Vše ale dobře dopadlo, a tak jsme přežili všechny vikinské nástrahy a pasti. No a na páté, tedy letošní a výroční strašidelné víkendovce jsme museli řešit problém naprosto jiných rozměrů. Nedaleko Mělníka v Harasově se záhadně začaly ztrácet mrtvoly z hřbitova a živí lidé z města. Možná by vám v tomto případě přišlo jako adekvátní řešení zavolat policii, ale majitel našeho budoucího ubytování se rozhodl, že o tom raději informuje nás. Měl pravdu, pochopitelně jsme tuto záhadu vyřešili. V centru Harasova žil jeden (někdo by řekl šílený, jiný geniální) vědec. Asi tři měsíce po svatbě jel se svojí ženou kamsi autem, ale naneštěstí měli po cestě autonehodu a jeho žena při ní zahynula. Byl z toho hrozivě nešťastný, a tak se rozhodl, že ji přivede z onoho světa nazpět. Tohle celé vám určitě přijde jako docela dobrý námět na dojemnou knižní trilogii, ale pořád je to tu s těmi ztracenými lidmi, na to nezapomeňte! Jeho experimenty si vyžadovaly pokusné králíky, a těmito králíky se stali nebožtíci z nedalekého hřbitova. Problém nastal díky tomu, že ve svých pokusech nebyl úspěšný tak, jak by si představoval, a namísto spousty živých a šťastných lidí, byla v jeho laboratoři spousta chodících mrtvol, které toužily po lidském mase. A aby toho nebylo málo, tak mrtvoly z jeho laboratoře utekly a pokousaly několik lidí, kteří se změnili také. Docela den blbec, co? Na tuhle katastrofu nám naštěstí nabídl řešení vědec sám: Řekl, že v séru, které mrtvolám píchá, chybí jedna látka, kterou najdeme bohužel na místě, které shodou nešťastných okolností jeho nevydařené experimenty přitahuje. A tak jsme se museli probít skrz armádu oživlých mrtvol a přinést vědcovi fosforeskující kapalinu, kterou přimíchal do svého séra a všechny uzdravil. Takže co říci závěrem? Ať už si pro nás vesmír připraví jakoukoli zkoušku, my ji složíme. No a čím víc krve při tom budeme moci prolít, tím lépe!
Fotky můžete vidět zde.
(Martin)

Kronika – podzimky 26. – 30.10.2016 – Mezno

Přináším krátkou zprávu pro ty, kteří tam nebyli, a zopakování pro ty, kteří se zúčastnili. Sraz byl (jako skoro všechny srazy) na Hlaváku. Sešli jsme se v docela hojném počtu, plni energie a chuti hledat draky. My jsme s sebou také měli draky, ale ti byli lítací. Když jsme po bezproblémové cestě dorazili do Mezna do naší základny, čekalo nás nepříjemné chladno. Toho jsme se ale nezalekli a díky Jarce a Olmékovi (kterému jsme začali říkat kotelník) se nám do večera podařilo objekt celkem příjemně vytopit.

V průběhu dalších dnů jsme si dělali různé procházky po okolí, prošli se po tamní drakovědné stezce, přesvědčovali zlou princeznu, že ne všichni draci jsou zlí, a konečně také se nám povedlo najít hromady, ale opravdu hromady, hub. Nakonec nás poctil svou návštěvou i velký Drakodajl, což je poslední drak svého druhu na světě.

Málem bych zapomněl na naši návštěvu Tábora. Prošli jsme si podzemní chodby pod náměstím, obdivovali a soutěžili jsme v muzeu Lega a část lidí táhla óóóhromný nákup. Za mne si myslím, že se tato akce povedla, a myslím, že i ostatní mi dají za pravdu. (Kuba)

Fotky můžete vidět zde.

Kronika – Letní tábor 2016 – Škola čar a kouzel v Bradavicích

Letní tábor Hůrky – Bradavice

Letošní tábor byl velmi vydařený a mohli jsme si vyzkoušet, jaké to je být v kůži studentů školy Čar a kouzel v Bradavicích. Na místo nás dovezl autobus (alespoň pokud si dobře vzpomínám) a po vybalení věcí a zabydlení stanů se odehrávalo rozřazení do kolejí Moudrým kloboukem. Při této příležitosti jsme se seznámili s profesory, kteří nás měli vyučovat v průběhu tábora. Poté jsme hráli první hry. Proběhla první večeře a pak jsme měli slavnostní zahajovací táborák. První noc měli hlídky na starost vedoucí, ale to se brzy změnilo a každý si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké je to hlídat přes noc tábořiště.

Na táboře jsme si také vyrobili hůlky, pláště, šály a košťata. S hůlkami jsme se museli vydat na strastiplnou cestu k Olivanderovi, který sídlil na hradě Landštejně. Od té doby, co nám je aktivoval, to v tábořišti nabralo obrátky, protože jsme po sobě mohli metat různá kouzla a zaklínadla. V průběhu tábora se udály všechny možné příhody a zážitky, které patří ke kouzelnickému světu. Na tábor zaútočili pavouci, okolo se potloukal Bazilišek a dokonce došlo i ke zkamenění. Také jsme museli bojovat se Smrtijedy, školu navštívila Umbridgeová se svými nesmyslnými pravidly, které jsme samo sebou nechtěli dodržovat, a nakonec se nám podařilo s pomocí hada Naginiho porazit i Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, tj. Pána Zla. Během tábora jsme se také samozřejmě chodili koupat do blízkého rybníka Osika. Dokonce jsme na puťáku došli až do Rakouska, resp. na jeho hranice s ČR. Vyzkoušeli jsme si spaní pod širákem a vaření na ohni. Puťák byl zakončen koupáním v rybníku Zvůle, který se nám moc líbil. Velký ďýýýk a chvála patří zejména všem, kdo se podíleli na vaření, protože všechna jídla byla výtečná. Na táboře se velmi utužil kolektiv a lépe jsme se mezi sebou poznali. Velmi se těším na další tábor! :D

(Kuba)

Kronika – Květnová víkendovka 20. – 22.5.

Dolní Vidim
Pátek 20.5.
Sraz byl v 16:45 na Kobylisích. SME SEXI! (pokřik, který byl vymyšlen asi před 5 lety špatným přečtením ,,jsme Sůvy“). Začátek cesty probíhal relativně normálně, nasedli jsme do tramvaje a potom s mírným zdržením i do autobusu. Menší zpoždění – to znamená: Jiný autobus, jiný čas a jiná dráha. Tato změna měla i další dopad na pozdější sled událostí. V Mělníku nám ujel autobus, kterým jsme měli dál pokračovat a tak jsme čekali na další. Jak už je ale naším dobrým zvykem ani do nějak jsme nenastoupili. Nebyli jsme totiž jediní, kdo čekal na autobus, a atak jsme se rozhodli, že si dnes zamodříme políčko dobrého skutku a pustíme průměrově mladší skupinu. Byli nám jistě nesmírně vděční. A ani to nebyl všem dopravním nezdarům konec. Holt nás provází smůla. Když už konečně přijel autobus a nebyl nikdo, kdo by nám mohl zabrat naše místo, přišel nevrlý řidič autobusu, který prohlásil, že nás sice sveze, ale že nemá místo na naše batohy. Co se dalo dělat, domluvit si nenechal, i přestože tam rozhodně dost místa byla. Rozdělili jsme se tedy na dvě skupiny, protože batohy tam pochopitelně nemohli zůstat sami. A ta skupina, co konečně jela na místo, zažila také spoustu dobrodružství. Autobus jim totiž nedojel až na místo, takže museli vymyslet, jak se tam dostanou. Naštěstí paní, která nám zařizovala ubytování, byla tak hodná, že nás spasila a přijela pro obě skupiny dodávkou. Cesta naší skupiny (té s batohy) probíhala doopravdy vtipně, protože poté co jsme naskládali všechny zavazadla do kufru, na nás (5 osob), zbyly dohromady asi 2 místa. A že to stálo za to! Dům zaniklých řemesel je sám o sobě nádherný a to nepočítáme okolí, nádherné vypadající Kokořínsko. Po dojetí na místo jsme na stotisíc krát poděkovali paní, za její ochotu a obětavost, jelikož pro nás udělala o hodně víc, než kdokoliv ten den. Naše cesta trvala ale opravdu dlouho a tak jsme se improvizovaně navečeřeli a posadili jsme se k ohni, který předtím skvěle z uhlíků rozfoukal Ondra. U něj jsme si udělali naše klasické kolečko, řekli jsme si co se nám líbilo a konečně šli spát.

Sobota 21.5.

Jat už to tak bývá, ráno bylo těžké. Snahu vstávat nikdo dobrovolně nepředváděl, a tak nás v osm vytáhnul ze spacáku Wóďa. K snídani byly rohlíky se strašně dobrou pomazánkou. No jen se po nich zaprášilo, tak jsme museli přimazávat nějaké s marmeládou a se sýrem. K pití byl dobroučký červený čaj. Po snídani jsme si začali balit na slibovaný trýpek. Člověk by řekl, že si tři věci (pláštěnku, pití a svačinu) lehko zapamatuje, ale přece se našli i tací experti, kteří to potřebovali minimálně 6krát zopakovat. Po zabalení jsme vyrazili na trip. Šli jsme přibližně 8 km na Pokličky (skály). Na zpátek jsme šli jinou cestou, která byla 8 km dlouhá. Když jsme dorazili do chaty, tak jsme uvařili oběd – výtečnou polívku se zeleninou poté jsme hráli hry. K večeři byla čína. Po večeři jsme šli na dřevo a potom jsme připravili oheň na táborák. Když se setmělo tak jsme zapálili táborák a zazpívali si.

Neděle 22.5.

No, takže jsme se normálně zase probudili tak, že nás opětovně vzbudila Jarka, která nám řekla, abychom si na snídani vzali karimatky. Na snídani jsme byli venku, k snídani byla vánočka, makový závin, a ten kdo si chtěl namazat rohlík s marmeládou. Po snídani jsme šli asi 1 km na hřiště, kde jsme byli asi hodinu, následně jsme se vydali zpátky. Po návratu jsme si zabalili krosny a dali je před chatu. Všichni jsme měli pak nějakou práci. Potom nás Jarka zavolala na oběd – polívka byla zeleninová. Jako druhé jídlo bylo tofu knedlíky a zelí. Po obědě byla pauza. (Martin J., 13 let)
Fotky mžete prohlížet v albu zde a také zde.

Kronika – Sůvičková výprava 21.5.2016

ZOO a dinopark Plzeň

V květnu jsme se se sůvičkami vypravili do Plzně. Užili jsme si už cestu žlutým autobusem zpestřenou pohádkami a horkou čokoládou. Po příjezdu do Plzně jsme se vydali parkem do zoo. Hned po několika metrech v zoo jsme uviděli partu čtyř lidí hrajících na bubny. Byl to opravdu zážitek. Zamířili jsme k blízké restauraci a dali si dobrý oběd. Poté jsme pokračovali k dalším výběhům. Většina sůviček už se ale nemohla dočkat dinoparku, rychle jsme tak zamířili k jeho branám. Nestačili jsme se divit, kolik dinosaurů se tu zabydlelo. Opravdu bylo na co koukat. Ke správné výpravě patří i hřiště a zmrzlina, a tak jsme si ani jedno nenechali ujít. Skvělý závěr jednoho báječného dne. Fotky můžete prohlížet zde.
(Iveta)

Kronika – Mikešova stezka

Sůví výprava – Mikešova stezka 17.4.2016
Sraz byl v 8:10 na Hlavním nádraží. Všichni dorazili v pořádku až na Jarku, která měla malé zpoždění. Naštěstí jsme se všichni vydali na vlak. Jeli jsme vlakem elephant. Po výstupu z vlaku jsme šli asi 2 km po silnici. Po Mikešově stezce jsme viděli dohromady 11 tabulí na kterých byly vidět stanoviště. Šli jsme dál hezkým lesíkem. Po dalších 8 km jsme se zastavili na kopci, kde jsme si dali oběd. Po obědě jsme šli dál až jsme narazili na památný strom u kterého byla keška. Následně jsme šli po pasece kde se pásly ovce, také jsme viděli jehňata. Prošli jsme se dalším lesíkem, šli jsme z kopce dolů. Po kopečku jsme viděli poslední tabuli. Pak už jsme šli 1 km do Hrusic, kde jsme si hrály na hřišti. Z Hrusic jsme se vydali do lesa, kde jsme hráli 2krát na schovávanou. Po cestě na vlak začalo lehce pršet. Vesele jsme odejli zpět na hl. nádraží, odkud všichni odcházeli zpět domů. (Vojta V., 12 let)
Fotky můžete vidět zde.

Kronika – Sůvičková výprava do Benešova 3.4.2016

V neděli jsme se sůvičkami vyrazili na výpravu do Benešova. Vláčkem jsme dojeli na nádraží v Benešově, odtud jsme se vydali na náměstí do infocentra, kde začala naše cesta za pokladem s medvědem Jiřím. Nejprve jsme zamířili do podzemí Experimentia, kde jsme si vyzkoušeli různé pokusy. Poté jsme šli na oběd do restaurace. Před výletem na Konopiště jsme se vydali plnit úkoly medvěda po městě. Motorový vláček nás dovezl až na Konopiště. Procházkou jsme se vydali k oboře s lesními zvířaty. U rybníka jsme si vyzvedli poklad a došli jsme až na dětské hřiště, kde jsme se dostatečně unavili. Nějaké síly nám ale ještě zbyly abychom vyrazili na cestu lesem zpátky do Benešova. Vlak jsme krásně stihli a plní dojmů jsme dorazili domů. Fotky můžete vidět zde. (Gábí)

Kronika – Velikonoční víkendovka 24. – 27.3.2016

Opárenský mlýn – Lovosice
Čtvrtek
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na Kobylisích a společně jsme vyrazili na vlak. Jarku jsme nabrali cestou na Masaryčku, odkud jsme odjeli vlakem do Lovosic a odtamtud náhradní dopravou do Oparna. Čekala nás asi 1,5 km cesta při, které jsme viděli ohradu s kozičkami. Cesta příjemně utekla, okolo Milešovského potoka se šlo krásně. Mlýn nás přivítal s otevřenou náručí, stejně jako místní pes Kulich. Po krátkém vybalení jsme šli na krátký výlet a potkali jsme první příznaky jara. Nahlédli jsme také do zříceniny hradu Opárna. K večeři jsme si udělali zapečené brambory v peci. Hráli jsme na kytaru a unavení jsme šli spát.
Pátek
Dneska nás čekal výlet na horu Milešovku 837m.n.m. Cestou jsme hráli hru klíště (kolíčky jsme nepovšimnutě připínali na ostatní členy. Byla to veliká legrace, ale taky trochu schíza :-) . Cesta byla fajn, i když trochu náročná. Odlovili jsme několik kešek. Na Milešovce jsme vylezli na rozhlednu, ale díky špatnému počasí nebylo nic vidět. Poslední úsek nahoru – 1 km, byl pokryt sněhem a ledem. Cesta dolů byla příjemná a celkem rychlá. Vodníkovi, kterému jsme pomáhali, stále zvonilo v uších a tak jsme po příchodu secvičovali rituál na uzdravení. Po večeři jsme to u Opárenského kola předvedli. Povedlo se a vodník nám prozradil, kde se skrývá poklad. Poklad jsme odlovili na zřícenině a společně to oslavili ve mlýně. Byla to veliká párty – oslavovali jsme narozeniny Natky, Martina a Kuby!
Sobota
Dneska byl výjimečný den, příjezd rodičů, kteří chtěli vidět, jak to na sůvích akcích chodí. Od rána jsme se na jejich příjezd připravovali – uklízeli jsme, aby si rodiče měli kam lehnout, připravovali jsme výzdobu, jmenovky, obědovou tabuli, bojovku a také taneček na uvítanou. Mezi prvními dorazili Menšíkovi – rodiče Berta i s Pepčou a Hankou. Jako další dorazil pan Mašíček – tatínek Verunky s tříletou ségrou Kiki. Po ubytování jsme jim předvedli taneček a potom jsme se už vydali na oběd. Byl slavnostní a výborný! Po obědě jsme si chvilku odpočinuli a potom vyrazili na výlet. Vzali jsme to přes zříceninu, kolem Černého mlýna, kde na nás čekali Dvořákovi – rodiče Natky i s bráchou Lukášem.Cestou jsme si všichni zahráli hry, oslovili kešky. Cestou zpátky se skupinka starších oddělila a vylezla ještě na horu Lovoš. Setkali jsme se ve mlýně, kde na nás čekali lívance a paní Jindřišková – maminka Fandy a Martina. Po večeři jsme se rozdělili do týmů a zahráli jsme si velikonoční kvíz. Byla to legrace. Po kvízu čekala rodiče a sourozence, kteří s nimi dorazili bojovka, kterou děti sami během dopoledne připravovali. Všechno proběhlo bez problémů a po kolečku jsme zalezli do postelí.
Neděle
Poslední den pobytu jsme strávili veku, kde jsme zpracovávali dřevo a také si hráli s vodními hrátky u mlýna. Sluníčko svítilo a byl krásný den. Oběd jsme si ještě dali ve mlýně, ale potom už nás čekala cesta domů, i když v menším počtu (rodiče si děti odvezli autem), než jsme sem přijeli. Moc jsme si to užili a doufáme že rodiče také. (Gábí)
Fotky můžete vidět zde.

Kronika – Jarní tábor – Vikingové 5. – 12.3.2016

Příchovice, Jizerské hory
Sobota
A je to tady! Po roce jsme opět vyrazili na jarňák, ovšem s jednou zásadní změnou – opustili jsme chatu Radost. Po 9 letech razíme na nové místo a tím je horská chata Sport u Příchovic. Sraz byl v 9:45 na Černém mostě. Cestu jsme strávili v autobuse nacpaném až po okraj, nikdo nebyl ušlapán. Po doražení na místo jsme museli zdolat kratičký kopeček a byli jsme na místě. Vedoucí nás ale přesto ještě nepustili dovnitř. Muselo se nejdřív dodělat rozdělení pokojů a tak zatím venku proběhlo obří a brutální koulová bitva. Po jejím ukončení jsme si konečně začali vybalovat. Bylo to dlouhé, bylo to smrtící, ale stejně jako všechno to někdy muselo skončit. Odin nám sdělil, že nedaleko našeho obydlí žije hádankový troll, který vlastní ovci. Troll tam…(neznámý autor to asi nestihl dopsat dokonce dne)
Neděle
Po snídani jsme šli s Odinem na vikinské zkoušky. Zkoušek bylo celkem 4, souboj sekerama, hod kladivem, jízda drakarem, zkoušky paměti. Po vydatném obědu jsme vytvářeli štíty a sekery. Každý si vytvořil zajímavé vzory. Po večeři jsme vstoupili do Helu. Každý dostal svůj oheň. Před spaním jsme si dali kolečko. (Daniel P., 11let)
Pondělí
Hned po snídani jsme šli vysvobodit Hell, ale nejdříve jsme museli porazit ledové obry. Porazili jsme je a vypravili jsme se do chaty, daly jsme si sváču a šli jsme hrát další hru jménem vikinských kouzel. (Vojta R., 10 let)
Úterý
Dnes byl takový větší výlet. Po snídani jsme si sbalili batůžky a šli jsme. Počasí nebylo zrovna ideální, sněžilo a foukal vítr. Šli jsme i kolem místa, kde jsme zabili ledové obry, tam to bylo nejhorší. Nakonec se počasí utišilo, přestal foukat vítr. Cestou byla příjemná zastávka v cukrárně. Každý si dal čaj a věneček. Cestou zpátky jsme narazili na bunkr a koulovali jsme se. Když jsme přišli do chaty, tak většina z nás byla promočená, takže bylo plné topení. Měli jsme dlouhý odpočinek a při něm jsme hráli hru Vlkodlaci. (Franta M., 10let)
Středa
Hned po snídani jsme šli hrát hru do lesa, vytvořenou od Kuby, Natky a Martina. K sváče jsme dostali brumíka. Pak jsme šli s Jarkou a Wóďou k rozhledně, aby jsme viděli znamení. Šli jsme za znamením a tam byl jeden, co ničil kořeny Idrasilu, ale ledový obři ho zradili. Dal nám 2 mapy. Byly 2 skupinky. Jedna s Martinem a druhá s Kubou. Skupinka s Martinem došla v pohodě, ale Kubova nedošla na správné místo. Proto Martinova skupinka je zabila a Idrasil byl zachráněn. Potom jsme si dali k večeři hamburgry. A oslavili jsme, že Idrasil byl zachráněn. Byl tam Loki (který pak odešel), Heimdal, Thor, Odin atd. Před spaním jsme měli kolečko. (neznámý autor)
Čtvrtek
Ráno jsme se probudili a řekli né rozcvička. Snídaně byla dobrá jako vždycky. Celé dopoledne jsme bobovali, skákali do sněhu, schazovali jsme se do něj, no prostě ohromná sranda. Já s Ondrou jsme se málem zabili. Byl jsme smutný, když to skončilo. Ale náladu jsem si dobyl, když jsem jedl výborné jídlo k obědu. Po odpoledňáku nám posel řek, že nás chce vidět velmi stará a mírumilovná Mora vikingu. Dali nám 3 těžké úkoly. Pro mojí skupinku bylo nejtěžší prolézt bránou. Ale i to jsme zvládli. Na konci byl Loky, který nás chtěl přemluvit aby jsme se přidali k němu. Všichni jsme odmítli. Po sváče v chatě nás navštívil bůh Týr. Řekl nám aby jsme si postavili hradby a do nich dali planetky. Pevnost byly velké a mocné. Byla pauza a pak jsme se vrátili do pevností. Za chvíli to začalo, nastal RAKNAROK. Stovky ledových obrů se vyhrnuli na naše hradby. S obrama byl i loky. Boj byl krutý a nelítostný. Přišel na pomoc Thor, zemřel v boji s velkým hadem Nidgáztsonem. I Hojndal nám  pomohl, zbyli jsme s Lokym navzájem. Po bitvě nezbylo nic ani já, ani ledoví obři. Všichni jsme skončili v temnotě kam jsme šli se vyspat. Konec tohoto dne, pokračování příště. (Albert, 13 let)
Pátek
Je zajímavé se probudit v úplně jiném světe než jsme doposud byli. Hned jak jsme se převlékli, tak byla snídaně. Bylo musli, cornflakes a mnoho dalšího (samozřejmě dobré věci). Rozcvička opět nebyla, ale nezdálo se, že by to někomu vadilo. Vždyť jsme všichni mrtví! Ale to taky nikomu nevadilo. Dopoledne byla další soutěž. Rozdělili jsme se do tří skupinek, ale bez starších (Martin, Kuba, Natka). Hra spočívala v tom, že 3 ze skupiny (dohromady jsme byli 4) svázali provazem a poslední měl u zadnice šátek a běhal k ostatním družstvům a jedl jim ovoce. Také tu chodil medvěd a liška, kteří nám propichovali balónky (naše životy). Ta skupina, která se nejdřív dostala do cizího přístavu, vyhrála. Potom byl oběd (těstoviny, rajč. protlak a tofu). Poté nám bohové řekli, že máme nacvičit divadla (opět ve skupinkách) o stvoření nového světa po Ragnaroku. Cvičili jsme velmi dlouho, ale nakonec se to všem moc povedlo. Potlesk byl veliký a u naší skupinky asi největší. K večeři byly potom hranolky s vánočními plackami a kečupem, kterého bylo až víc než dost. Poté jsme šli spát. (Ondra Š., 12 let)
Fotky můžete vidět tady a také tady

Kronika – Motivačka JT, přespávání v nové klubovně

Předtáborová motivačka a přespávání v klubovně 20.-21.2.2016
Tato vikingská motivačka začala tak, že všichni úspěšně dorazili. Jakmile všichni dorazili, pak jsme si mohli chvíli hrát jakékoliv hry. Následně jsme se vydali ven, šli jsme asi 10 minut a potkali jsme křesťana a vikinga, kteří se hádali kvůli vikingským bohům. Potom po nás chtěli abychom udělali nějaké úkoly. Pak jsme se vrátili do klubovny. V klubovně jsme hráli několik her. Následně nám vedoucí řekli, abychom šli do naší části klubovny (dole). Tam jsme se dívali na film Asterix a Vikingové. Během toho co jsme se dívali na film, asi v polovině filmu přišla Gábí a přinesla nám 5 velikých pizz. Pak jsme se tedy dívali na film s pizzou v ruce. Myslím, že byly 3 sýrové, 1 salámová a 1 vegetariánská pizza. Po skončení filmu jsme udělali závěrečné kolečko, vyčistili si zuby a šli si zalehnout do spacáků. Brzy ráno 2. den jsme nemuseli brzy vstávat. Jakmile jsme vstali, tak jsme balili a připravovali si věci na odchod, trvalo to asi hodinu. A je to tady motivačka končí všichni se šťastně vrací domů. (Vojta V., 12 let)
Fotky můžete prohlédnout zde.

1 2 3 5
Kontakt

Klubovna:
Čimická 780/61
Praha 8 - Čimice, 181 00
Sídlo (korespondenční adresa):
U Slovanky 1990/6
Praha 8, 182 00
E-mail: suvy[zavináč]volny.cz
www.facebook.com/TOMsuvy

Tel.: +420 736 536 603 - Jarka Bednářová (hlavní vedoucí)

IČO: 02128012
Č. ú.: 2100517938/2010

Kalendář akcí
AEC v1.0.4
Návštěvnost
Právě on-line: 0
Dnes návštěv: 4
Celkem: 1210