Kronika – Květnová víkendovka 20. – 22.5.

Dolní Vidim
Pátek 20.5.
Sraz byl v 16:45 na Kobylisích. SME SEXI! (pokřik, který byl vymyšlen asi před 5 lety špatným přečtením ,,jsme Sůvy“). Začátek cesty probíhal relativně normálně, nasedli jsme do tramvaje a potom s mírným zdržením i do autobusu. Menší zpoždění – to znamená: Jiný autobus, jiný čas a jiná dráha. Tato změna měla i další dopad na pozdější sled událostí. V Mělníku nám ujel autobus, kterým jsme měli dál pokračovat a tak jsme čekali na další. Jak už je ale naším dobrým zvykem ani do nějak jsme nenastoupili. Nebyli jsme totiž jediní, kdo čekal na autobus, a atak jsme se rozhodli, že si dnes zamodříme políčko dobrého skutku a pustíme průměrově mladší skupinu. Byli nám jistě nesmírně vděční. A ani to nebyl všem dopravním nezdarům konec. Holt nás provází smůla. Když už konečně přijel autobus a nebyl nikdo, kdo by nám mohl zabrat naše místo, přišel nevrlý řidič autobusu, který prohlásil, že nás sice sveze, ale že nemá místo na naše batohy. Co se dalo dělat, domluvit si nenechal, i přestože tam rozhodně dost místa byla. Rozdělili jsme se tedy na dvě skupiny, protože batohy tam pochopitelně nemohli zůstat sami. A ta skupina, co konečně jela na místo, zažila také spoustu dobrodružství. Autobus jim totiž nedojel až na místo, takže museli vymyslet, jak se tam dostanou. Naštěstí paní, která nám zařizovala ubytování, byla tak hodná, že nás spasila a přijela pro obě skupiny dodávkou. Cesta naší skupiny (té s batohy) probíhala doopravdy vtipně, protože poté co jsme naskládali všechny zavazadla do kufru, na nás (5 osob), zbyly dohromady asi 2 místa. A že to stálo za to! Dům zaniklých řemesel je sám o sobě nádherný a to nepočítáme okolí, nádherné vypadající Kokořínsko. Po dojetí na místo jsme na stotisíc krát poděkovali paní, za její ochotu a obětavost, jelikož pro nás udělala o hodně víc, než kdokoliv ten den. Naše cesta trvala ale opravdu dlouho a tak jsme se improvizovaně navečeřeli a posadili jsme se k ohni, který předtím skvěle z uhlíků rozfoukal Ondra. U něj jsme si udělali naše klasické kolečko, řekli jsme si co se nám líbilo a konečně šli spát.

Sobota 21.5.

Jat už to tak bývá, ráno bylo těžké. Snahu vstávat nikdo dobrovolně nepředváděl, a tak nás v osm vytáhnul ze spacáku Wóďa. K snídani byly rohlíky se strašně dobrou pomazánkou. No jen se po nich zaprášilo, tak jsme museli přimazávat nějaké s marmeládou a se sýrem. K pití byl dobroučký červený čaj. Po snídani jsme si začali balit na slibovaný trýpek. Člověk by řekl, že si tři věci (pláštěnku, pití a svačinu) lehko zapamatuje, ale přece se našli i tací experti, kteří to potřebovali minimálně 6krát zopakovat. Po zabalení jsme vyrazili na trip. Šli jsme přibližně 8 km na Pokličky (skály). Na zpátek jsme šli jinou cestou, která byla 8 km dlouhá. Když jsme dorazili do chaty, tak jsme uvařili oběd – výtečnou polívku se zeleninou poté jsme hráli hry. K večeři byla čína. Po večeři jsme šli na dřevo a potom jsme připravili oheň na táborák. Když se setmělo tak jsme zapálili táborák a zazpívali si.

Neděle 22.5.

No, takže jsme se normálně zase probudili tak, že nás opětovně vzbudila Jarka, která nám řekla, abychom si na snídani vzali karimatky. Na snídani jsme byli venku, k snídani byla vánočka, makový závin, a ten kdo si chtěl namazat rohlík s marmeládou. Po snídani jsme šli asi 1 km na hřiště, kde jsme byli asi hodinu, následně jsme se vydali zpátky. Po návratu jsme si zabalili krosny a dali je před chatu. Všichni jsme měli pak nějakou práci. Potom nás Jarka zavolala na oběd – polívka byla zeleninová. Jako druhé jídlo bylo tofu knedlíky a zelí. Po obědě byla pauza. (Martin J., 13 let)
Fotky mžete prohlížet v albu zde a také zde.

Kontakt

Klubovna:
Čimická 780/61
Praha 8 - Čimice, 181 00
Sídlo (korespondenční adresa):
U Slovanky 1990/6
Praha 8, 182 00
E-mail: suvy[zavináč]volny.cz
www.facebook.com/TOMsuvy

Tel.: +420 736 536 603 - Jarka Bednářová (hlavní vedoucí)

IČO: 02128012
Č. ú.: 2100517938/2010

Kalendář akcí
AEC v1.0.4
Návštěvnost
Právě on-line: 1
Dnes návštěv: 22
Celkem: 1642